Ontologie "splnění" a "naplnění": interpretace básně "Posledního října"

Báseň „Posledního října“ patří k textům, jejichž význam není založen na obrazové bohatosti, nýbrž na subtilní filosofické diferenciaci několika základních stavů lidské existence. Jádrem básně je rozdíl mezi splněním a naplněním, přičemž tento rozdíl není psychologický, ale ontologický. Text se táže, zda je možné uskutečnit svůj život tak, že bude formálně dokončen, avšak nebude skutečně naplněn. Odpověď nachází v paradoxním obrazu podzimního listí posledního říjnového dne. Petra Kuklíková zde vytváří pozoruhodnou meditaci o odcizení, vztahu k vlastnímu prožívání, svobodě a osudu. Báseň lze číst současně fenomenologicky, existencialisticky i duchovně.

1. Struktura základního argumentu
Text má podobu téměř logické úvahy:
„Jen jsi-li od sebe odlišna a vyčleněna z toho, na čem ti nejvíce záleží, ... lze, abys život splnila, nikoli naplnila.“
První verše představují podmínku:
• být od sebe odlišena,
• být vyčleněna z toho, co je nejpodstatnější,
• nevědět, co skutečně prožíváš.
Teprve tehdy je možné život splnit, ale nikoli naplnit.

Báseň zde pracuje s jemným rozdílem:
Splnit Naplnit
uskutečnit úkol uskutečnit smysl
dokončit dovršit
vyhovět osudu být s osudem sjednocen
vnější završení vnitřní celistvost
Celá báseň je vlastně rozpracováním této jediné distinkce.

2. „Od sebe odlišna“: motiv vnitřního rozštěpení
První verš je mimořádně důležitý:
„Jen jsi-li od sebe odlišna“
Neříká:
• vzdálena od sebe,
• odcizena sobě,
ale odlišna od sebe.
To je silnější formulace.
Obvykle předpokládáme identitu:
já = já.
V básni však vzniká stav:
já ≠ já.
Subjekt už není totožný s vlastním bytím.
Fenomenologicky řečeno:
• člověk už nežije ze svého středu,
• není přítomen sám sobě,
• stává se pozorovatelem vlastního života.
V tomto bodě lze slyšet ozvěnu Heideggerova pojmu neautentické existence.
Člověk:
• jedná,
• prožívá,
• plní povinnosti,
ale není ve svém jednání skutečně přítomen.

3. Vyčlenění z toho, „na čem ti nejvíce záleží“
Další krok rozvíjí předchozí motiv:
„vyčleněna z toho, na čem ti nejvíce záleží“
Nejde o obyčejnou ztrátu.
Sloveso „vyčlenit“ naznačuje:
• oddělení,
• izolaci,
• vyloučení z celku.
Subjekt není pouze bez svého středu.
Je od něj aktivně oddělen.
To, co je nejdůležitější,
• láska,
• smysl,
• pravda,
• Bůh,
• vlastní povolání,
zůstává existovat, ale člověk k tomu ztrácí přístup.
Právě zde vzniká tragická situace:
člověk může dál fungovat a současně být mimo prostor, kde se rodí smysl jeho existence.

4. Nevědomost vlastního prožívání
Ještě závažnější je následující formulace:
„aniž bys byla vědoma, co prožíváš“
To znamená dvojí oddělení:
1. od sebe,
2. od vlastního prožitku.
Z hlediska fenomenologie je vědomí prožitku základní podmínkou autenticity.
Pokud nevím, co skutečně prožívám:
• nemohu svůj život interpretovat,
• nemohu jej přijmout,
• nemohu mu dát význam.
Život se mi děje, ale není můj.
To je velmi existencialistický motiv.

5. Podzimní listí jako existenciální symbol
Centrálním obrazem básně je:
„dnešní podzimní listí“
List je tradiční symbol:
• pomíjivosti,
• smrti,
• času,
• koloběhu života.
Kuklíková však nezdůrazňuje jeho krásu ani zánik.
Zaměřuje se na způsob jeho oddělení od stromu.
Proto okamžitě upřesňuje:
„nejsouc v odstupu, nýbrž v odtržení“
Toto rozlišení je klíčové.

6. Odstup versus odtržení
Toto je pravděpodobně nejhlubší kontrast celé básně.
Odstup
Odstup znamená:
• reflexi,
• svobodu,
• schopnost vidět celek.
Člověk může být v odstupu od něčeho, a přitom s tím zůstat spojen.
Například:
• filosofický odstup,
• duchovní odstup,
• vnitřní nadhled.
Takový odstup může vést k hlubšímu spojení.

Odtržení
Odtržení znamená:
• přerušení vztahu,
• ztrátu kořenů,
• násilné oddělení.
List už není součástí stromu.
Je vydán větru.
Nemá vlastní zdroj života.
Proto nejde o svobodnou transcendenci.
Jde o existenciální bezdomovectví.

7. Paradox volby
Následují velmi zvláštní verše:
„své okamžiky si vybírá tak, že je bez zájmu odhazuje“
List zde získává antropomorfní rysy.
Vybírá si.
Ale jeho volba spočívá v odmítnutí.
To je paradox.
Běžně volíme proto, abychom něco přijali.
List však:
• vybírá,
• aby odhodil.
Jde o obraz existence, která ztratila schopnost přivlastňovat si vlastní zkušenost.
Každý okamžik:
• přichází,
• ale není přijat,
• není prodlen,
• není integrován.
Je okamžitě zahozen.
Čas se tak mění v pouhé plynutí bez významu.

8. Motiv nezájmu
Významné je spojení:
bez zájmu
Neříká:
• z odporu,
• z bolesti,
• ze vzdoru.
Pouhá lhostejnost.
To je možná nejtragičtější poloha textu.
Bolest ještě ukazuje vazbu.
Nezájem ukazuje zánik vazby.
Člověk, který trpí, je stále spojen s tím, co ztratil.
Člověk lhostejný je od toho odříznut.
Právě lhostejnost proto vede ke „splnění bez naplnění“.

9. Poslední říjnový den
Časové ukotvení není náhodné.
Říjen představuje hraniční prostor:
• podzim vrcholí,
• vegetační cyklus končí,
• blíží se zima.
Poslední den října je symbolický mezník.
Je to okamžik:
• završení,
• bilance.
Jako by šlo o metaforu posledního dne lidského života.
Proto není důležitý kalendář.
Důležitá je eschatologická dimenze.
List stojí před svým „koncem“.
Stejně jako člověk jednou stojí před celkem vlastního života.

10. Závěrečné „také jen“
Vyvrcholení přichází v posledních verších:
„svůj úděl nikoli naplnilo, nýbrž také jen splnilo…“ Nejdůležitější slovo zde není „splnilo“.
Je to:
také.
To naznačuje univerzalizaci.
Nejde už pouze o list.
List se stává zrcadlem člověka.
Jako by báseň říkala:
„Stejně jako listí může celý svůj příběh dokončit, a přesto jej nenaplnit, může tak dopadnout i lidský život.“ Tím se obraz vrací k úvodní podmínce a vytváří uzavřený kruh.

11. Fenomenologická interpretace
Z fenomenologického hlediska lze báseň chápat jako analýzu ztráty přítomnosti k vlastní zkušenosti. Naplnění života vzniká tehdy, když:
• člověk je sám sobě přítomen,
• rozumí vlastnímu prožívání,
• setrvává v tom, co je podstatné.
Splnění bez naplnění vzniká tehdy, když:
• život proběhne,
• úkol je vykonán,
• čas uplyne,
ale subjekt nikdy nebyl skutečně účasten svého vlastního bytí.

12. Existencialistická interpretace
V existencialistickém čtení je báseň studií neautentického bytí.
Člověk:
• pracuje,
• miluje,
• stárne,
• umírá.
Vše proběhne správně.
Nic nechybí.
A přesto se cosi zásadního neuskuteční.
Proto rozdíl mezi splněním a naplněním připomíná rozdíl mezi:
• biologickým životem a
• existencí ve vlastním smyslu.

13. Duchovní interpretace
V duchovní rovině lze báseň číst jako text o ztrátě spojení s pramenem bytí.
Strom a list tvoří skrytou metaforu:
• strom = zdroj,
• list = jednotlivé lidské bytí.
Dokud trvá spojení, je možný odstup.
Po odtržení už existuje jen pád.
Naplnění by pak znamenalo návrat k původnímu zdroji.
Splnění pouze dovršení oddělené existence.

Závěr
„Posledního října“ je mimořádně koncentrovaná filosofická báseň o rozdílu mezi dokončeným životem a uskutečněným životem. Petra Kuklíková zde neklade otázku, zda člověk svůj úděl splní. Spíše se ptá, jakým způsobem jej splní. Podzimní listí se stává symbolem existence, která prošla celou svou drahou, avšak v odtržení od vlastního zdroje, bez účasti na svých okamžicích a bez skutečného zájmu o ně. Proto svůj úděl nepopírá ani nepromarňuje. Dovršuje jej. Avšak pouze formálně. Jeho život je splněn, nikoli naplněn. Nejhlubší myšlenka básně tedy spočívá v tvrzení, že tragédií lidského života nemusí být neúspěch či selhání. Mnohem hlubší tragédií může být situace, kdy člověk projde celou cestu až do konce, a přece se nikdy nestane plně přítomným tomu, co žil.